Bůh a člověk v modlitbě žalmů

Myšlenky Mons. Karla Moravce během farní duchovní obnovy v sobotu 29. 3. 2025 v Dobrušce. Podněty lze použít při zpytování svědomí jako přípravu na převelikonoční svatou zpověď:

ŽALM 139
Věřím, že Bůh na mě myslí?
Že na mě myslí v dobrém? Vážím si sebe a druhých lidí? (jsme o málo menší než andělé) 

ŽALM 6
Z čeho jsem nejvíc vyděšený?
Uvědomuju si, že i v tom je Bůh se mnou? 

ŽALM 51
Umím si přiznat svou chybu, svoji vinu, svůj hřích?
Atributem čistého srdce je to, že umím vidět dobro i tam, kde je ho málo. Kde jsem dnes od rána nacházel dobro? 
verš 17: „Pane, otevři mé rty, aby má ústa zvěstovala tvou chválu.“ Když otevřu pusu, říkám něco druhým k radosti nebo je to, jako když se otevře dekl od kanálu? 

ŽALM 91 
(modlí se v breviáři každou neděli večer)
„Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“ Opravdu to tak říkám i prožívám?

ŽALM 4 
Ke komu volám ve svém soužení? 
Světlo je silnější než tma. Když otevřu okenice, vejde světlo dovnitř nebo tma proráží ven? 
Co bývá zdrojem mé radosti? 
Pane, s čím usínám? Co se mi honí hlavou? Uvědomuju si, že právě tím bude naplněný můj příští den? „Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.“ 

ŽALM 50 
(žalm je otázkou vnitřního obrácení, vítězství nad sebou)
Za co by mě dnes Bůh mohl pochválit? Za co by mě dnes mohl Bůh pokárat?
Nezačínej výčtem svých hříchů a selhání, ani když to byl den blbec, vždycky začni vděčností!
Jak to vypadá s plněním mých slibů?
Když tě někdo štve, pomsti se mu křesťanskou modlitbou: „Pane, udělej z něj světce!“

zpracovala: K. Stejskalová

 

Myšlenky z přednášky Mons. Karla Moravce:

Ať je v nás plně Duch Svatý, který nám byl ve křtu dán.    Jsme poutníci naděje. Boží Slovo = biblický text i žalmy = 2,5-3 tisíce let staré.  Je to spontánní modlitba člověka, který v nich vyjadřoval své tužby i bolesti. Žalmy jsou součástí denní modlitby církve (Breviáře). Modlili se je od počátku mniši, řeholníci, kněží, duchovní + od 4. století i zbožní věřící. Učili se je zpaměti, zpívali je – melodie napomáhala k snadnějšímu pamatování. Až do II. Vatikánského koncilu byly žalmy jen v latinském jazyce. Nyní jsou různé překlady (u nás je z r. 1986). Dnes je to modlitba = dialog s Bohem – člověk hovoří k Bohu a také Bůh k člověku. Jsou „kající žalmy“ – při těžkostech a také „radostné žalmy“. = Žalm 139 – meditace nad sebou i nad Bohem, který mne zná. Já se ho snažím poznávat. Meditace nad naší existencí…Bůh mne provází, ví o mně vše, zná i moje myšlenky. On je v nebi i v podsvětí. V 5. knize Mojžíšově se dočteme o příkazu Izraelitům: Hospodin je náš Bůh, je JEDINÝ. Pravověrní Židé měli ten text napsán na čele, na ruce měli krabičky, aby na to pamatovali. Pak: „I noc se stane kolem mne světlem. 

Jdi, Bože, přede mnou i za mnou. Boží dlaň je pro mne něžná“.  Učím se to poznat, ale moc tomu nerozumím.  Člověk může existovat bez Boha??? (My jsme někdy nastaveni: Bože, dívej, kam jdu, ale radši se nedívej, protože bys mi to neschválil!) Přitom já chci: Buď stále se mnou. Temnota mě skryje? Ne – nic před Bohem se nemůže skrýt, ztratit. Bůh není pronásledovatelem svých věrných, ale ochráncem všech vyvolených. Z Boží ruky mne nevyrve nikdo a nic. Nebudu se bát, protože Tys´ se mnou. Budu se učit tomu věřit. BOŽÍ MOC JE SILNĚJŠÍ NEŽ MOC ZLA A SMRTI. Mám naději. Jdu na cestě s Tebou – k Tobě. Posilou je  VIATIKUM-poslední sv. přijímání.  Hospodin je: můj Stvořitel a já mu patřím ať chci či ne. On je mé všechno. Skutky jsou zapsány v KNIZE – nechtěl bych některé vygumovat? Ano, chtěl, ale již to nejde. To může vymazat jedině Kristus. A ON se žalmy modlil. Kéž bys, Bože, skolil bezbožníka v nás. Protože Boží nepřítel v nás to vše zlé působí. Bože zkoumej mne a mé srdce. Prožíváme různé zkoušky, ale nemáme je rádi. Jim se nevyhneme. I Ježíš byl zkoušen na poušti. Ďábel ho pokoušel,  ať udělá z kamení chléb. Proč to Ježíš nechtěl? zdálo se to být jako dobrá výzva. 

Protože úmysl ďábla nebyl dobrý, chtěl, že by se Ježíš „chytil“. Jen se to „tvářilo dobře“. To, co ten zlý nabízí. Dnes je mnoho dobrých nabídek, které se tváří dobře… Hlavní myšlenka však je:  „Protože nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“. Postav mi překážky do cesty a pomoz, abych neudělala špatně a také pomoz, ať se nevztekám. + Příběh ze života: V roce 1989 nastoupil do své první biskupské služby P. Karel Otčenášek. Vzpomněl jsem si tehdy na slova Isv.  gnáce z Antiochie: „Nic nedělej bez biskupa!“ = stará rada pro kněze. Tehdy jsem řešil určitý důležitý úkol. Rozhodoval jsem. Poprosil jsem biskupa Karla o radu. Odpověděl mi: „Co Ti mám říci?, já nevím, ale když se Ti to podaří, já Ti to požehnám“! HA – HA – HA. 

Když se děje něco dobrého, zlý vždy klade překážky. Protože on chce vždy kazit – je to poznávací znamení. A když se u toho díla nic proti neděje, je to podezřelé. Buduje se nyní nová střecha = při obnově objektu „Hory Matky Boží“ v Králíkách. Je na to vysoký rozpočet…Jediné naše stanovisko je: „S Tebou to, Bože, můžeme udělat a bez Tebe to nechceme!“ Lidé říkají: PANNA  MARIA  SE  POSTARÁ.  A ONA SE OPRAVDU STARÁ. Hospodine, všímáš si všech mých cest. Jen Bůh jediný vždy moudře jedná a rozhoduje. Jeho mocí i láskou je člověk obklopený po celý život. Otevírá cestu do věčnosti, aby se člověk neztratil. A člověk si vylévá srdce před Hospodinem. Před Tebou Bože neuteču.  Pohleď, zda jdu cestou správnou; a jestli nejdu – tak mne zastav.

Žalm 8 – Poznání Boha je div a zůstane divem. Z úst dětí a nemluvňat zjednal sis slávu.  V Římě: v Sixtinské kapli namalovaný od Michelangela obraz-freska = Adam s Bohem – přibližují se prsty rukou… Elohim = Nejvyšší. „Co je člověk, že na něho pamatuješ… jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu. Je v něm NEKONEČNOST. Korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš…“ Blížíme se skrze tento žalm ke Kristu. My máme být živým Božím obrazem.         

„Ten člověk je pod obraz“ – říkáme o někom, kdo je opilý a chová se podle toho! Ať žiji jako křesťan, aby nebylo těžké ve mně vidět Boží obraz. Máme ho nést v sobě. + Příběh: Jedna paní (a nebyla sama) si stěžovala na určitého kněze. Řekl jsem jí: „Na II. Vatik. koncilu bylo ustanoveno, řečeno = že při mši svaté je čtverá Kristova přítomnost: 1. Kristus že k nám mluví svým Slovem – ústy kněze. 2. + 3. Přijímáme Tě a jdeme s Tebou domů. 4. Kristus je přítomen v osobě proměněného kněze, kdy on říká Toto je moje Tělo, které se za vás vydává… a vy si v tu chvíli řeknete: Pane Ježíši, Ty ses tak dnes převlékl, že Tě nemůžu poznat“. My vnímáme, že je Kristus v některých lidech jen „pasivně“ (než „aktivně“). Učíme se Tě i tam vidět. KAJÍCÍ  ŽALMY V nich je vyjádřena důvěra v Boží pomoc. 

Žalm 6 -„Nekárej mne, Hospodine. Netrestej.“  Když se děje něco špatného člověku, myslí si, že je to trest od Boha, protože se děje něco zlého. Ale to se děje, proto, aby se na něm ukázala Boží sláva. Hřích člověka zbaví společenství, ale také společenství člověka s Bohem. Ztráta Boha!  Neodpuštěný hřích vede ke smrti.   Vrať se Hospodine, protože mezi mrtvými Tě nebude nic, nikdo připomínat. (Stará představa, že mrtví jsou v šeolu, v podsvětí). Je tu vyjádřena bolest nad hříchem=svůj strach, zápas člověk předává do rukou Božích. Zároveň je vyjádřena i vytrvalost a důvěra, že je Bůh se mnou. A že duše jde s Kristem i do života věčného. Co nás nejvíc vyděsí?  Říká se, že „nejhorší smrt je z vyděšení!“  Věřím, že Hosopodin slyší i v naprosté nouzi můj hlas a že vidí i slzy na polštáři. + Příběh: Zemřela dcera, matka plakala-velice si spolu rozuměly. „Nebojte se, Pán Bůh stvořil také slzy“, byla moje odpověď. A později mi řekla, jak jí tato věta pomohla, dostat se z toho trápení. Bůh je blízko. Kráčí stále s námi! „Stopy v písku na poušti začaly být vidět dvoje=ale chvílemi byly jen jedny. Kde jsi byl Bože, že tady není vidět druhá stopa? … to jsem tě tehdy nesl v náručí, abych tě podpíral v trápení.“

zpracovala: I. Václavíková